<!–texy–>Je to fajn:-) Ješ to tim, co je venku, nebo tím, co je vevnitř ?

<!–texy–>DIKY! Aspon na chvili jsem zas vypustila v uhanejicim svete.. DIKY!

<!–texy–>Zdravím,
zjistil jsem, že paradoxně vycházím na Google, při hledání v česku, jako první na heslo "zenbudhismus" :-)
Opravdu je to výsledek nechtěného, o tomto učení (náboženství?) bohužel nemám bližší informace, pouze jsem chtěl zachytit mír a klid v duši…

<!–texy–>to je sice pěkná story, ale potřebovala bych něco o zenbudhismu vědět podrobněji a nemůžu na netu nic najít, neznáte nějaké dobré stránky, kde by mi to trochu víc osvětlili?Dik moc Marťas

<!–texy–>Pripomnelo mi to jednu moji temer totoznou prihodu:
Je to dva roky zpatky, co jsem se nekolik dni pred Stedrym dnem vracel z vanocni seslosti se spoluzaky z gymplu. Cely vecer huste snezilo… Kdyz jsem neco po pulnoci dorazil domu, vsude byla cca 10cm pokryvka nadherneho prachoveho snehu. Jelikoz bydlim v okrajovejsi casti Prahy, nebyl jeste "poskvrnen" od aut a chodcu. Nepopsatelny klid a harmonie se rozlevaly tim mistem… Nedalo mi to, a tak jsem sel pro koste a jal se zametat tu nadheru. Prace sla pekne od ruky a za chvili byl chodnik zameten. Jelikoz to zametani bylo opravdu pozitek a strasne me to chytlo, tak jsem vzal i souseduv chodnik. Jeho malamutice sice nevyla (neb byla urcite zalezla pekne doma v teple), ale jinak bylo vse dokonale. ;-) S pocitem dobre vykonane prace jsem se odebral do postele. Rano, kdyz jsem se probudil, byly chodniky opet pokryty nekolikacentimetrovou vrstvou noveho snehu, takze nebylo vubec poznat, ze jsem neco zametal. To vsak muj uprimny usmev na tvari zkazit nemohlo. Tot moje prihoda.
Myslim, ze zen buddhismus ma opravdu neco do sebe. ;-)

<!–texy–>Uznávám že to ještě nemám tak docela propracované ;-)

<!–texy–>Srabe, griotku, honorace chlastá svařák, ale už jsem si dal tvé stránky do položky oblíbených pod název Můj deníčku………….