Strana: 1

Soukromé

Retro espresso k narozeninám

K letošním narozeninám jsem od Péťi dostal nádherné retro espresso značky Singer.

No posuďte sami – není to nádhera?

Singer Ariete Café Retro 1385
Singer Ariete Café Retro 1385

Právě jsem v něm udělal první espresso, nebo spíše Latté a ač dodavatel nedodal český návod (nemáte ho náhodou někdo doma?), tak se povedlo. Ještě pořídit pár, tedy tři páry, pěkných hrnků a můžeme se oddat kávovým orgiím.

Děkuji za dárek! ;-)

| | Soukromé | Trvalý odkaz | Komentáře (5) | Štítky: ,


Nadýchaný rýžový nákyp

Pokaždé když dělám rýžový nákyp, tak marně hledám recept podle kterého jsem ho vařil minule. No a když už jsme ho s Péťou vařili včera, tak jsem si řekl, že si ho raději poznamenám.

Ingredience

  • dva sáčky rýže
  • smetana ke šlehání
  • kompotované ovoce (mandarinky, broskve, meruňky, atd)
  • 1 vanilkový cukr
  • cukr moučka (5 lžic)
  • kousek másla (cca 100g)
  • 3 vajíčka

Pracovní postup

Rýži v sáčcích uvaříme. Jakmile je hotová, tak ji slijeme a vysypeme ji ze sáčků do toho samého hrnce a zalijeme vroucí smetanou. Zamícháme, přiklopíme a necháme 10 minut dojít.

Rozklepneme 3 vejce a oddělíme žloutky od bílků. Žloutky utřeme s cukrem a máslem. Můžeme přidat citronovou kúru. Směs vmícháme do rýže se smetanou. Z bílků ušleháme sníh a opatrně ho vmícháme do rýže. Je důležité sníh do rýže vmíchat až nakonec.

Do vymazané skleněné misky (nevysypáváme) nalijeme 2/3 směsi a poklademe kompotovaným ovocem. Můžeme i trochu zalít šťávou z ovoce. Nakonec ovoce přikryjeme zbylou rýžovou směsí.

Pečeme v elektrické troubě na 185–200 °C cca 30 minut. To už je spíš na vašem citu.

Tenhle rýžový nákyp mi moc chutná, protože je díky bílkovému sněhu krásně nadýchaný.

Dobrou chuť.

| | Soukromé | Trvalý odkaz | Komentáře (2) | Štítky: ,


Hypotéka? Ano, mám!

Poslední dva měsíce jsem se intenzivně věnoval výběru bytu, hledáním způsobu financování jeho koupě, sháněním všeho potřebného k vyřízení hypotéky, podepisováním smluv, komunikace s realitkou a s bývalým majitelem bytu.

Kdybych tušil, kolik mi to zabere času, nervů, dohadování se s bankou a všemi zúčastněnými stranami, tak bych do toho stejně musel jít, jen víc obrněn trpělivostí. Možná bych si taky nastudoval něco o asertivitě.

  • Hypotéka, to máte:
    • potvrzení o výši platu
    • výpisy z katastru nemovitostí
    • odhad obvyklé ceny nemovitosti
    • zprostředkovatelská smlouva
    • smlouva o smlouvě budoucí
    • rezervační poplatek
    • poplatek za vyřízení úvěru
    • kupní smlouva
    • smlouva o koupi věcí
    • smlouva o úvěru
    • smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti
    • příkazy k úhradě
    • plán anuitních splátek
    • obchodní podmínky
    • souhlas s inkasem
    • kolky
    • tedy čtyři kolky
    • podpisy
    • notářsky ověřené podpisy
    • uznání podpisu za vlastní
    • pojištění nemovitosti.

Určitě jsem na něco zapomněl. Sice jsem vyčerpal úvěr, ale ještě jsem nepojistil nemovitost a nezaplatil ani první splátku – to mě ještě čeká.

| | Soukromé | Trvalý odkaz | Komentáře (11) | Štítky: ,


Dovolená na Krétě

Není zajímavé ani tak kde jsem byl na dovolené, jako kde jsem nebyl a co jsem nedělal. Byl jsem na Krétě, nedělal jsem nic. Tudíž jsem skutečně nebyl na PWP 2007.

Když jsem si, tak pěkně, vystřílel všechny informace hned v perexu, tak ani už není o čem psát. Snad jen, že jsem podlehl Yuhůovu vábení na Krétu a strávil příjemný týden na v městečku Georgiopolis.

Georgiopolis je příjemné, malé a klidné městečko, bývala to rybářská vesnice. Pláž je nádherná a asi 12 km dlouhá. Každému mohu dovlenou na tomhle místě doporučit. Jen si s sebou vezměte Biolit nebo Raid proti komárům. Jestli má váš hotel tři hvězdičky, tak si s klidným svědomím jednu odečtěte. Kréťani si tam jednu přidávají asi automaticky.

Až tam pojedete, tak nezapomeňte navštívit nedaleké jezero Kournas. Je to nejčistší sladkovodní jezero jaké jsem kdy viděl – což zas tolik neznamená. Nafotil jsem na tomhle jezeře asi 200 fotek, skutečná nádhera.

Možná daleko zajímavější je, co člověk na takové dovolené dělá. Já jsem nepracoval, nenosil týden brýle, přečetl poslední knihu Fredericka Forsytha a další dvě knihy o focení. Rozhodl se, že si koupím nový foťák (nejspíš Fuji FinePix S8000fd) a nestřídmě jsem jedl vše z krétské kuchyně.

Fotografie z dovolené si můžete prohlédnout na Flickru nebo na tomto webu.

Jo a na tom letošním PWP jsem fakt nebyl ;-) Pavel Kout totiž rozpoutal tak mohutnou dezinformační kampaň, že jsem obdržel několik velice lítostivých vzkazů od osob, které litovali, že mě na PWP nepotkali :-)

| | Soukromé | Trvalý odkaz | Komentáře (0) | Štítky: , ,


České Hrady.cz – vedro k padnutí

Nebyli jste v sobotu 14.7. na festivalu České Hrady.cz? Nu, pak asi nemáte úžeh, nejste tak unaveni jako já, ale neslyšeli jste spoustu dobré muziky.

Festival České Hrady.cz se koná na několika českých hradech – já jsem vyrazil na Točník. Nejsem asi klasický návštěvník festivalů a možná i proto mě nejvíc zaujala dvě rozdílná hudební tělesa. Hned na začátku mě vyděsila Gaia Mesiah, která v odpoledním vedru předvedla neskutečnou šou. Skutečně jsem přemýšlel jestli náhodou nejde o gymnastku, nebo o chlapa – pokud jde o hlas. Bravo! Nu a tou druhou byl Kryštof, který rozhodně nezklamal a výborně zakončil sobotní program festivalu, alespoň pro mě.

  • Dál jen telegraficky:
    • textově slabej Divokej Bill mě jako vždy nenadchl
    • Anetiny písničky se hodí spíš do komornějšího prostředí
    • Wohnout byl příjemným zpestřením
    • hasiči has, hasiči has – díky za to!
    • no a pár fotek

| | Soukromé | Trvalý odkaz | Komentáře (6) | Štítky: ,


Že je dočasně zavřeno

Že prý už mám konečně zase něco napsat a prý to nemá být volovina jako minule.

  • Že jsem koneckonců osobnost a tak se musím věnovat osvětě.
  • Že prý nemám pít tolik vína.
  • Že je jasný, že se mi líbil film Obsluhoval jsem anglického krále když se v něm jenom pije, baští a miluje.
  • Že byla sranda jak jsem na ten film šel s kolegy z práce a dělal jim tam dozor, protože jsem nejstarší.
  • Že prý poslední fotky docela ušly.
  • Že jsem trouba, protože ještě nemám na blogu AdSense.
  • Že prý věta nemá začínat na že.
  • Že je dočasně zavřeno kvůli dobrému vínu a nedostatku inspirace.
  • Že na to se**.
  • Že mě to přejde :-)
  • Že když to nepřejde, tak se taky hovno stane ;-)

| | Soukromé | Trvalý odkaz | Komentáře (13) | Štítky:


Maskotem na plný úvazek

Před časem jsem byl čestně jmenován maskotem služby Weblogy.cz. Bohužel jsem zjisil, že je to funkce velmi náročná a byl jsem donucen změnit zaměstnání.

Realizační tým Weblogníků je totiž banda nevycválaná a v tuto chvíli mě zapřáhli jako už dlouho nikdo. Chystá se spousta novinek, logo, red… (to nesmím říct, mravenec Honza by zuřil) a všechno to mám odřít já. Dokonce uvažuju, že bych o tom všem vydal nějakou tiskovou zprávu a možná bych na ně měl odstranit všechny odkazy, které tady na Weblogy.cz mám. Možná založím odbory.

Jan Bien, stále ještě stižený tropickým šílenstvím, je na hony vzdálen kolektivní činnosti, která je tolik blízká mravencům.
Jan Bažant je povahy mírné, až zakřiknuté. Má sklony k vyloženě férovému jednání a vůbec se divím, že tahle nesourodá a divná dvojka drží pohromadě.

Abych nezapoměl – málo platěj holomci. Takže jsem byl nucen si najít brigádu a v Seznamu si přivydělávám tím, že dělám PPC reklamu.

Snad už nejsou žádné nezodpovězené otázky ;-)

| | Soukromé | Trvalý odkaz | Komentáře (7) | Štítky: ,


Horst Fuchs žije

Legenda, co legenda „nestor“, televizního (tele)marketingu a marketingu vůbec, žije.

Poslední potvrzený výskyt: Vídeň, restaurace McDonald's kousek od Stephansdomu, sobota 30.9. 2006.

Horst Fuchs žije

Omlouvám se za kvalitu fotografie, překvapil mě a nestihl jsem rychle vyměnit clonu a čas. Posléze odcválal kamsi k pokladnám.

Zájemci si mohou pročíst související článek Fenomén zvaný teleshopping.

| | Soukromé | Trvalý odkaz | Komentáře (15) | Štítky: ,


Dovolená na Šumavě 2006

Několik hradů, měst, vesnic a městeček i množství hub. To vše nás provázelo na letošní dovolené na Šumavě.

Kraj Karla Klostermanna mi učaroval už vloni a i proto jsem se letos vydal na Šumavu poblíž místa loňské dovolené.

Jako ubytování jsme zvolili malý a doslova rodinný penzion v obci Rejštejn. Odsud jsme vyráželi tu do města, tu na nějaký ten hrad nebo na houby. U hub se trochu zastavím. Náhodou jsme padli na plácek kde jsme našli plnou plastovou přepravku pravých hřibů, které mi málem přetrhli mikinu. Nedovedete si představit jak mi krvácelo srdce když jsem tam spoustu hříbků musel nechat protože už jsme je prostě nemohli unést. Vrátili jsme se tam ještě o dva dny později a dopadlo to úplně stejně, jen jsme se už vybavili důkladným košíkem.

Co vám budu povídat, prostě nádherný týden! Podívejte se na několik pořízených fotografií. V sobotu se mi ani trochu nechtělo domů. Už se těším jestli se mi povede utrhnout nějaké volno ještě během podzimu, abychom zase mohli někam vyrazit.

| | Soukromé | Trvalý odkaz | Komentáře (5) | Štítky: ,


Berounka 2006

Skoro po roce jsme se zase vydali sjet řeku Berounku z Chrástu u Plzně do Zbečna. Tentokrát to bylo ještě zajímavější a užili jsme si o poznání víc adrenalinu než minule.

Na vodu jsme chtěli vyrazit už před 14 dny, ale podařilo se nám to až tento víkend, prodloužený o páteční dovolenou. Letos jsme vyrazili na Berounku v šesti, já a Petra, Tomáš a Honza (kamarádi z práce), Martin a Tomík (bratranec a kamarád). Do Chrástu u Plzně jsme dorazili po půl deváté a přivítal nás vydatný déšť, bylo fakt hnusně. Než jsme došli do kempu u Dolanského mostu tak jsme slušně zmokli. Lodě už tam na nás sice čekaly, ale pro hustý déšť se nedalo vyrazit na vodu. Sušili jsme se tedy u kamen a doufali, že se počasí umoudří. V jednu odpoledne už jen slabě mrholilo a tak jsme si řekli, že to prostě riskneme a vyrazíme. Sluší se taky připomenout, že díky vydatnému dešti měla Berounka světle hnědou až okrovou barvu a že vody bylo tak o půl až tři čtvrtě metru víc než normálně. Aspoň to víc pojede ;-)

Na prvním jezu se cvakli naši mladí spoluvodáci, ale zážitek to byl parádní, na Berounku obrovské vlny, nádhera. Bez větších potíží jsme dorazili do kempu Kobylka v Liblíně a zašli si do Liblína na večeři do hospody s poněkud příliš bodrou obsluhou. Postarší dáma nás oslovovala „miláčku“, případně „zlatíčko“, fuj…

Ráno se vyloženě vyčasilo a sluníčko pálilo celý den. Během soboty jsme z Liblína, přes Zvíkovec a Skryje, dojeli až do kempu v Branově. Samozřejmě jsem se nezapomněli zastavit v legendární restauraci U Rozvědčíka, kterou založil Jaroslav Franěk popravený nacisty 1.7.1943. Náhoda tomu chtěla, že v restauraci právě slavili smutné 63 výročí popravy zakladatele. Jeho památku jsme uctili několika pivy, výtečnými výpečky a dalšími dobrotami z místní kuchyně.

V neděli nás naprosto kouzelné ráno navnadilo na poslední úsek cesty z Branova do Zbečna. Nutno připodotknout, že většina z nás se předešlý den slušně spálila i když jsme se mazali hodně důkladně krémem proti slunci. Naštěstí jsem nesundaval čepici a tričko takže to trochu odnesla jen moje kolena.

Letos se mi sjezd Berounky líbil ještě víc než vloni. Nemuseli jsme tolik pádlovat protože bylo skutečně hodně vody a dalo se sjet víc jezů. Legrace jsme si taky užili víc. Není divu, že se chystáme hodně brzy znovu na vodu. Zatím přemýšlíme nad Sázavou a Lužnicí, uvidíme.

Vaší pozornosti předkládám cca 50 fotografií Berounka z Chrástu do Zbečna (2006). Pozorný čtenář si jistě povšimne jaký jsem za ten rok udělal pokrok ve fotografování (ano žádný), viz loňské fotografie v odkazech níže. Upřímně řečeno se s tím vodotěsným pouzdrem na foťáku dost špatně fotí.

Ahooooooooooo­ooooooooj vodáci!!

PS: můžete porovnat fotografie z tohoto víkendu a z loňska, je na nich jasně vidět rozdíl v průtoku vody a poškození jezu povodněmi z letošního jara.

Související:

| | Soukromé | Trvalý odkaz | Komentáře (6) | Štítky: , ,