Strana: 4

Soukromé

Pohádky, které u dětí propadly

Nevím kdy naposled jsem se tak dobře nasmál takže se o to s vámi chci podělit. Máte rádi pohádky? Pak jste na správném místě.

Na slavném Brblově webu kde sídlí Tichošlápek a který je domovem projektu Abowe se usídlila také Italská sbírka českých pohádek na dobrou noc.

V pohádkách naleznete takové skvosty jako je pohádka O Sněhurce, nebo O Budulínkovi, ale hlavně moje nejmilejší pohádka O princezně na hrášku.

Proč jsou tyto pohádky tak zvláštní? No hlavně proto, že jsou na webu nejen v podobě textové, ale hlavně i v podobě zvukové (formát OGG) takže si je můžete přehrávat ve vašich MP3 přehrávačích. Nyní asi chápete smysl mého dnešního spotu Ogg2MP3 – Převod souborů OGG do MP3 a hlavně cestující kteří se mnou jeli vlakem dnes ve 21:25 z Hlavního nádraží do Černošic už tuší proč se ten skín, se sluchátky na uších, tak strašně dusil smíchy…

Překvapením není konec, pohádky nejsou pro děti příliš vhodné už proto, že v pohádce O princezně na hrášku hraje druhou hlavní roli homosexuál a také další pohádky prošly značnou proměnou.

Brbla má u mě veliké plus a neméně veké plus má naše kamarádka Haninka za to jak pohádky namluvila. Díky, budete mi ještě dlouho znít v uších, tedy v iPodu.

Na co ještě čekáte?! Pusťte si nějakou!

PS: nadpis jsem si vypůjčil ze hry Járy Cimrmana, Dlouhý, Široký a Krátkozraký

Jirka Ch | 12. říjen 2005, 23:41 | Trvalý odkaz | Komentáře (2) | Del.icio.us

Apple iPod Nano mi leží na stole

MP3 přehrávač jsem dlouho žádný neměl, první pořádný byl iPod Shuffle o kterém jsem psal před časem a nyní jsem si pořídil iPod Nano.

Slyšel jsem, hlavně od našich IT v práci, že existují levnější a třeba i dokonalejší MP3 přehrávače než je Nano a nebo jakýkoliv iPod.

Tohle může platit jen do té chvíle než máte možnost si iPod Nano vyzkoušet, zahrát si na něm hru a nebo prohlédnout fotografie… Propadl jsem jeho tvarům, kruhovému ovladači a pro jistotu jsem si na něj pořídil stylovou, jablečnou, fusekli :-)

iPod nano

iPod Nano na mém stole (velký obrázek)

Jirka Ch | 3. říjen 2005, 22:56 | Trvalý odkaz | Komentáře (86) | Del.icio.us

Sjezd Sázavy neměl chybu

Před 14 dny se nám tak zalíbilo sjíždění Berounky, že jsme se znovu vypravili na vodu. Tentokrát na tři dny na Sázavu.

Počasí se koncem léta umoudřilo a protože se nám s Petrou podařilo dostat volný pátek, rozhodli jsme se zopakovat si výborné zážitky z výletu po Berounce.

Tentokrát jsme se rozhodli pro řeku Sázavu a na doporučení, pro trasu Český Šternberk → Pikovice. Proti minulému vodáckému víkendu se Petra vybavila neoprénovými botami do vody (minule totiž seděla v lodi v tlustých ponožkách), které si během cesty nemohla vynachválit. Fotoaparát dostal vodotěsné pouzdro takže jsem se nemusel bát, že ho namočím a vůbec jsme nabyli určitou míru jistoty ve své schopnosti.

Výbornou mapu Sázavy s kilometráží a se všemi jezy (fotografie, profil a popis jezu) najdete na mapě vodácká řeka Sázava. Nám se nesmazatelně vryli do paměti jezy, které jsme jeli třetí den. Jsou to Podělusy, Krhanice, Pěnkava, Lesní jez a Kamenný přívoz. Zejména první a poslední ze jmenovaných nás málem dostali, zvlášť Kamenný přívoz se tvářil dost jednoduše, ale protože se jezdí protrženou korunou hráze tak je v cestě spousta různě poházených kamenů. Nechápu jak jsme ten poslední přeskočili. Jedna vodačka z posádky co jela za námi to vyjádřila slovy: „Vypadali jste špatně, ale fandili jsme vám!“

Trochu jsem přeskočil první dva dny, ale není vlastně moc o čem psát. Sázava je ve středním toku klidná řeka, asi jako Berounka. Rychlosti nabírá až za Týncem nad Sázavou kdy nejdříve teče velmi kamenitým korytem (lahůdka) a pak se zařezává do skal, kterými o kus dál protéká nádhernou krajinou kolem Luk pod Medníkem až k Pikovicím. Tenhle úsek je naprostý vodácký ráj, krásné dlouhé peřeje, 5 jezů které se dají sjet, krásná krajina, chatky krčící se na břehu a na svazích Sázavy…

Už aby bylo jaro, to se vydáme na další řeku.

Asi 40 fotografií najdete v fotogalerii Sjezd Sázavy z Českého Šternberka do Pikovic.

Zvláštní poděkování patří půjčovně lodí z Dobřichovic za milé jednání a špičkové služby, děkujeme!

Jirka Ch | 5. září 2005, 10:03 | Trvalý odkaz | Komentáře (0) | Del.icio.us

Sjezd Berounky ve třech dnech

Od pátku do neděle mě místo internetových vln houpaly vlny řeky Berounky.

Zřejmě poslední pěkné letní dny jsme s Petrou strávili na vodě. Konkrétně na řece Berounce, kterou jsme se rozhodli sjet z Chrástu u Plzně do Roztok. Dlaně, paže, ramena, záda, nohy a pozadí kancelářských krys dostávaly pořádně zabrat a už první den odpoledne bylo jasné, že se tyhle části těl budou, s přibývajícím časem, ozývat daleko silněji.

Cestou mě zaujalo několik jezů, které se daly sjet a jeli jsme je, několik jezů, které jiní jeli, ale my jsme raději půjčené lodě přetáhli a několik jezů zaručeně „nejetelných“ :-)

Přes pesimistické předpovědi počasí jsme zmokli jen v sobotu večer. Zachránil nás blízký kemp kde ještě měli volné chatičky z velkých sudů a tak jsme v tom lijáku nemuseli stavět ani stan. K tomu si připočtěte luxusní sprchu a výbornou večeři… no nestálo to snad za to zmoknutí a bolavé tělo? Stálo!!

Nakonec jsme plánovanou trasu přetáhli a už v neděli v poledne jsme dopluli do Zbečna. Celkem jsme za 2,5 dne ujeli 70 říčních kilometrů. Přístí rok si dáme nějakou težší řeku.

Na závěr bych rád poděkoval za výborné služby půjčovně lodí z Dobřichovic.

Fotoaparát jsem měl většinou schovaný, přece jen jsem ho nechtěl utopit, ale několik fotografií jsem stihl udělat. Podívejte se tedy na Sjezd Berounky z Chrástu do Zbečna.

Jirka Ch | 21. srpen 2005, 22:25 | Trvalý odkaz | Komentáře (4) | Del.icio.us

Jsem závislý na červeném víně

Zajímalo vás někdy, co takový zvláštní „úkaz“, jakým blogger bezesporu je, vlastně pije?

Já jsem na sebe celkem nedávno prozradil, že nejraději piju ledový čaj a Berentzen Apfel, ale to jsem netušil, že tak snadno propadnu červenému vínu. Konkrétněji, australskému červenému vínu.

Moc mi zachutnalo třeba HIGHCLIFF – Australian Shiraz a Australian Bush – Cabernet Shiraz. Obě tato vína mají (pro mě, ostatně jsou obě ze stejné odrůdy) podobnou chuť, plnost i vůni, ale HIGHCLIFF mi chutná přece jen o něco víc.

Tolik ke mě a k pití. O dalších bloggerech mi není bohužel známo nic konkrétního. Jen vím, že Plaváček se netají svou náklonností k Modrému Portugalovi, Pixyho bych odhadl na nějaké jablečné pití, Honza Bien poměrně znalecky popíjí bílé víno a mimozemšťanům chutná pivo :-)

Jirka Ch | 12. srpen 2005, 20:36 | Trvalý odkaz | Komentáře (12) | Del.icio.us

Hříbky? Rostou jářku, rostou...

Víkend byl ve znamení odpočinku (žádné techno) a hledání hub.

I když jsem sám moc hub nenašel tak jsme si jich donesli celý koš.

Hřib pravý

Hřib pravý

Obrázek ve větším rozlišení: Hřib pravý – 640×480 px

Jirka Ch | 1. srpen 2005, 15:25 | Trvalý odkaz | Komentáře (1) | Del.icio.us

Smutné léto pro kamarády z Jičína

Mám dva výborné kamarády z Jičína, Honzu Biena a Honzu [Brbla] Bažanta. Právě s Brblou jsem vedl tento rozhvor…

Brbla: Ahoj, mohl bys prosím odkázat na stránku – Výzva východočeské policie ? Byla to moje kamarádka a nejlepší přítelkyně mé dívky. Žila s ní 4 roky na intru, když studovaly střední školu. Snažím se policii pomoct jak jen to jde a rád bych, aby si to přečetlo co nejvíce lidí – třeba mezi nimi bude někdo, kdo pomůže

JCh: Honza mi to uz rikal (ze jste ji znali…), odkazat muzu, ale moji stranku s odkazy nikdo moc necte

Brbla: náhoda je blbec – ona měla tu smůlu, že narazila na toho vraha – třeba teď budeme mít štěstí a zrovna ten, kdo ji třeba vezl si přečte Tvůj blog nebo odkazy…

Brbla: díky moc – byla to moc milá holka, trochu odrzlejší, ale výborně se s kamarádkou doplňovaly – něco jako Laurel a Hardy – seber jednoho z nich a už to není ono

Brbla: já na blogu napsal tohle Tichá vzpomínka věnovaná mé kamarádce a Pomozte prosím najít vraha mé kamarádky, když budeš chtít, někdy Ti o ní budu vyprávět, co se navyváděla, prostě byla moc fajn

Brbla: díky, Jirko, vážně moc dík, věřím, že to pomůže

Já také věřím, že to pomůže. Můžete-li pomoci, udělejte to.

Jirka Ch | 8. červenec 2005, 10:01 | Trvalý odkaz | Komentáře (0) | Del.icio.us

Parní lokomotiva

Na Hlavním nádraží v Praze se usídlili filmaři a již třetí den je tam k vidění stará lokomotiva.

Sice nevím co natáčejí, ale od filmařů se ozývala italština.

parní lokomitova

Parní lokomotiva

Obrázek ve větším rozlišení: Parní lokomotiva – 640×480 px

Jirka Ch | 15. červen 2005, 19:31 | Trvalý odkaz | Komentáře (2) | Del.icio.us

Prčice 2005

Zítra v sobotu 21. května se koná 40 ročník pochodu Praha – Prčice. Doufám, že se potkáme na startu nebo v cíli :-)

Chystáme se zítra ranním vlakem do Střezimíře a odtud pěšky 22 kilometrů do Prčic. Tentokrát je výprava obohacena o dalšího člena (Markétka 9 let, zvláštní znamení – slečna) a věřím, že letos trasu zvládneme ještě hladčeji než vloni. Máme totiž letos natrénováno z Pochodu Českým rájem – Putování za Rumcajsem.

Více informací o trasách naleznete na stránce Klub českých turistů Praha – Prčice.

Došli jsme

Aktualizováno 23.května 2005.

Letošní jubilejní pochod byl ve znamení horka, slunce a rekordní účasti (19400 kusů). Ve zdraví jsme všichni přežili. Na noze nemám jediný puchýř. Zato jsem si to vynahradil na hlavě, kde jich mám asi 10, podcenil jsem totiž pokrývku hlavy a to se nevyplácí, když jste plešatí a máte sestřih „trojkou“. Spálená ramena a krk nepočítám. Petra i Pavla jsou ostatně spálené ještě víc než já, mají můj soucit.

Markétka byla jednoznačně vyhodnocena nejčilejším členem výpravy a všichni jsme se nestačili divit nad jejím elánem. Všechny nás popoháněla a „táhla“ nás téměř celou trasu. Krizi měla až 2 kilometry před cílem, ale naštěstí změna bot a suché ponožky pomohly.

Na zpátečné cestě se vyznamenaly se ČD, ale je otázka, nakolik mohou za spadlou trolej a vyhoření trafostanice. Cesta do Prahy nám zabrala cca 3 hodiny, ale dojeli jsme ve výborné náladě.

Podívejte se na cca 40 komentovaných fotografií z pochodu Praha – Prčice.

Jirka Ch | 20. květen 2005, 18:54 | Trvalý odkaz | Komentáře (2) | Del.icio.us

Koupil jsem si digitální fotoaparát

Fotografování mě neskutečně chytlo na naší nedávné dovolené na Šumavě a proto jsem se rozhodl pořídit si digitální fotoaparát.

Moje priority při výběru byly celkem jasné, chtěl jsem malý a lehký kompaktní fotoaparát, cca 5 Mega pixelů, pro mírně pokročilého (nebo spíš nepokročilého) fotografa, s jednoduchým ovládáním. Dalším důležitým parametrem byla cena, nechtěl jsem dát za foťák, 512MB kartu a případné pouzdro víc jak 8 tisíc.

Kolega z práce, který se fotoaparáty zabývá, ze mě neměl moc radost, ale zase byl rád, že jsem vcelku fotografický ignorant a že jsem si nechal poradit. Volba padla na novinku firmy Acer, která je známá spíš notebooky patřícími ve své třídě k nejprodávanějším.

Co jsem to vlastně koupil

  1. difitální fotoaparát ACER CR-6530
    • 6 Mpixelů
    • maximální rozlišení: 2816×2112 pixelů
    • optický zoom: 3.0 x
    • digitální zoom: 4.4 x
    • LCD displej: 2.5"
    • ISO citlivost: Auto (50–200), Manual 50/100/200
    • hmotnost: 180 g
  2. paměťová SD karta SANDISK SecureDigital Ultra® II 512 MB
    • minimální rychlost čtení 10MB/s
    • minimální rychlost zápisu 9MB/s
    • rychlost zápis/čtení 60×/66× (150kB/s=1×)
    • nejvyšší ocenění EISA
    • doživotní záruka
    • nízká spotřeba energie šetří baterie
  3. pozdro „do nepohody“ CRUMPLER Sporty Guy 0,4 (brown/oatmeal)
    • je parádní

Podpora v linuxu

Můj oblíbený operační systém Mandriva Cooker a hlavně gThumb si s připojeným foťákem poradil naprosto vzorně a bez mého zásahu.

Malá ukázka (můj pracovní stůl)

pracovní stůl

Jinak si právě pročítám velmi obsáhlý manuál a už vím, že „ohnisková vzdálenost“ není doporučení pro kotlíkáře jakou mají dodržovat bezpečnou vzdálenost od ohně a „čas závěrky“ není termín pro odevzdání podkladů pro účetnictví.

Do budoucna se můžete těšit na zvětšení počtu mých fotografií a schválně mi napiště jestli budete číst případný fotoblog amatéra z největších.

Jirka Ch | 27. duben 2005, 01:01 | Trvalý odkaz | Komentáře (6) | Del.icio.us

Stránka: 1 2 3 4 5 6 7 → 10 (počet článků: 98)