Berounka 2006

Skoro po roce jsme se zase vydali sjet řeku Berounku z Chrástu u Plzně do Zbečna. Tentokrát to bylo ještě zajímavější a užili jsme si o poznání víc adrenalinu než minule.

Na vodu jsme chtěli vyrazit už před 14 dny, ale podařilo se nám to až tento víkend, prodloužený o páteční dovolenou. Letos jsme vyrazili na Berounku v šesti, já a Petra, Tomáš a Honza (kamarádi z práce), Martin a Tomík (bratranec a kamarád). Do Chrástu u Plzně jsme dorazili po půl deváté a přivítal nás vydatný déšť, bylo fakt hnusně. Než jsme došli do kempu u Dolanského mostu tak jsme slušně zmokli. Lodě už tam na nás sice čekaly, ale pro hustý déšť se nedalo vyrazit na vodu. Sušili jsme se tedy u kamen a doufali, že se počasí umoudří. V jednu odpoledne už jen slabě mrholilo a tak jsme si řekli, že to prostě riskneme a vyrazíme. Sluší se taky připomenout, že díky vydatnému dešti měla Berounka světle hnědou až okrovou barvu a že vody bylo tak o půl až tři čtvrtě metru víc než normálně. Aspoň to víc pojede ;-)

Na prvním jezu se cvakli naši mladí spoluvodáci, ale zážitek to byl parádní, na Berounku obrovské vlny, nádhera. Bez větších potíží jsme dorazili do kempu Kobylka v Liblíně a zašli si do Liblína na večeři do hospody s poněkud příliš bodrou obsluhou. Postarší dáma nás oslovovala „miláčku“, případně „zlatíčko“, fuj…

Ráno se vyloženě vyčasilo a sluníčko pálilo celý den. Během soboty jsme z Liblína, přes Zvíkovec a Skryje, dojeli až do kempu v Branově. Samozřejmě jsem se nezapomněli zastavit v legendární restauraci U Rozvědčíka, kterou založil Jaroslav Franěk popravený nacisty 1.7.1943. Náhoda tomu chtěla, že v restauraci právě slavili smutné 63 výročí popravy zakladatele. Jeho památku jsme uctili několika pivy, výtečnými výpečky a dalšími dobrotami z místní kuchyně.

V neděli nás naprosto kouzelné ráno navnadilo na poslední úsek cesty z Branova do Zbečna. Nutno připodotknout, že většina z nás se předešlý den slušně spálila i když jsme se mazali hodně důkladně krémem proti slunci. Naštěstí jsem nesundaval čepici a tričko takže to trochu odnesla jen moje kolena.

Letos se mi sjezd Berounky líbil ještě víc než vloni. Nemuseli jsme tolik pádlovat protože bylo skutečně hodně vody a dalo se sjet víc jezů. Legrace jsme si taky užili víc. Není divu, že se chystáme hodně brzy znovu na vodu. Zatím přemýšlíme nad Sázavou a Lužnicí, uvidíme.

Vaší pozornosti předkládám cca 50 fotografií Berounka z Chrástu do Zbečna (2006). Pozorný čtenář si jistě povšimne jaký jsem za ten rok udělal pokrok ve fotografování (ano žádný), viz loňské fotografie v odkazech níže. Upřímně řečeno se s tím vodotěsným pouzdrem na foťáku dost špatně fotí.

Ahooooooooooo­ooooooooj vodáci!!

PS: můžete porovnat fotografie z tohoto víkendu a z loňska, je na nich jasně vidět rozdíl v průtoku vody a poškození jezu povodněmi z letošního jara.

Související:

• Sjezd Berounky ve třech dnech – Jirka Chomát, Soukromé, 21.8.2005
  • fotografie
• Sjezd Sázavy neměl chybu – Jirka Chomát, Soukromé, 5.9.2005
  • fotografie

Jirka Ch | 2. červenec 2006, 23:01 | Rubrika „Soukromé“ | Trvalý odkaz | Komentáře (6) | Del.icio.us