Štítek: voda

Dvě celá odpoledne jsem strávil s dětmi u Vydry. Fotografií se z tohoto krásného místa Šumavy povedlo mnoho, nabízím to nejlepší co se mi podařilo vyfotit.

Vydra je šumavská řeka, jejímž soutokem s Křemelnou vzniká řeka Otava. Celková délka Vydry (včetně zdrojnic) po soutok s Křemelnou je 23,1 km, plocha povodí je 146,2 km² a průměrný roční průtok nad soutokem činí 4,13 m³/s. Via wikipedia.org.

S partou z Skliku jsme vyrazili na Berounku na takový last-moment. Předminulý týden totiž byla zima, foukal proti nám studený vítr. Zároveň svítilo sluníčko a pálilo nám obličeje a krky. Nejraději vzpomínám na to jak jsem Robertovi naštípl prst, na nedělní výlet proti proudu (na zahřátí) a na anabázi s návratem domů.
Příští jaro jedeme zas :-) Ahoooooooooooj.

Týnec nad Sázavou – Pikovice

Na vodu jsme chtěli vyrazit už před 14 dny, ale podařilo se nám to až tento víkend, prodloužený o páteční dovolenou. Letos jsme vyrazili na Berounku v šesti, já a Petra, Tomáš a Honza (kamarádi z práce), Martin a Tomík (bratranec a kamarád). Do Chrástu u Plzně jsme dorazili po půl deváté a přivítal nás vydatný déšť, bylo fakt hnusně. Než jsme došli do kempu u Dolanského mostu tak jsme slušně zmokli. Lodě už tam na nás sice čekaly, ale pro hustý déšť se nedalo vyrazit na vodu. Sušili jsme se tedy u kamen a doufali, že se počasí umoudří. V jednu odpoledne už jen slabě mrholilo a tak jsme si řekli, že to prostě riskneme a vyrazíme. Sluší se taky připomenout, že díky vydatnému dešti měla Berounka světle hnědou až okrovou barvu a že vody bylo tak o půl až tři čtvrtě metru víc než normálně. Aspoň to víc pojede ;-)

Na prvním jezu se cvakli naši mladí spoluvodáci, ale zážitek to byl parádní, na Berounku obrovské vlny, nádhera. Bez větších potíží jsme dorazili do kempu Kobylka v Liblíně a zašli si do Liblína na večeři do hospody s poněkud příliš bodrou obsluhou. Postarší dáma nás oslovovala „miláčku“, případně „zlatíčko“, fuj…

Ráno se vyloženě vyčasilo a sluníčko pálilo celý den. Během soboty jsme z Liblína, přes Zvíkovec a Skryje, dojeli až do kempu v Branově. Samozřejmě jsem se nezapomněli zastavit v legendární restauraci U Rozvědčíka, kterou založil Jaroslav Franěk popravený nacisty 1.7.1943. Náhoda tomu chtěla, že v restauraci právě slavili smutné 63 výročí popravy zakladatele. Jeho památku jsme uctili několika pivy, výtečnými výpečky a dalšími dobrotami z místní kuchyně.

V neděli nás naprosto kouzelné ráno navnadilo na poslední úsek cesty z Branova do Zbečna. Nutno připodotknout, že většina z nás se předešlý den slušně spálila i když jsme se mazali hodně důkladně krémem proti slunci. Naštěstí jsem nesundaval čepici a tričko takže to trochu odnesla jen moje kolena.

Letos se mi sjezd Berounky líbil ještě víc než vloni. Nemuseli jsme tolik pádlovat protože bylo skutečně hodně vody a dalo se sjet víc jezů. Legrace jsme si taky užili víc. Není divu, že se chystáme hodně brzy znovu na vodu. Zatím přemýšlíme nad Sázavou a Lužnicí, uvidíme.

Vaší pozornosti předkládám cca 50 fotografií Berounka z Chrástu do Zbečna (2006). Pozorný čtenář si jistě povšimne jaký jsem za ten rok udělal pokrok ve fotografování (ano žádný), viz loňské fotografie v odkazech níže. Upřímně řečeno se s tím vodotěsným pouzdrem na foťáku dost špatně fotí.

Ahooooooooooo­ooooooooj vodáci!!

PS: můžete porovnat fotografie z tohoto víkendu a z loňska, je na nich jasně vidět rozdíl v průtoku vody a poškození jezu povodněmi z letošního jara.

Související:

• Sjezd Berounky ve třech dnech – Jirka Chomát, Soukromé, 21.8.2005
  • fotografie
• Sjezd Sázavy neměl chybu – Jirka Chomát, Soukromé, 5.9.2005
  • fotografie

Fotografie ze sjezdu řeky Berounky z Chrástu u Plzně do Zbečna. Stav vody dosahoval prvního povodňového stupně. (Účastníci: Já, Petra, Tomáš, Tomík, Honza a Martin).

Počasí se koncem léta umoudřilo a protože se nám s Petrou podařilo dostat volný pátek, rozhodli jsme se zopakovat si výborné zážitky z výletu po Berounce.

Tentokrát jsme se rozhodli pro řeku Sázavu a na doporučení, pro trasu Český Šternberk → Pikovice. Proti minulému vodáckému víkendu se Petra vybavila neoprénovými botami do vody (minule totiž seděla v lodi v tlustých ponožkách), které si během cesty nemohla vynachválit. Fotoaparát dostal vodotěsné pouzdro takže jsem se nemusel bát, že ho namočím a vůbec jsme nabyli určitou míru jistoty ve své schopnosti.

Výbornou mapu Sázavy s kilometráží a se všemi jezy (fotografie, profil a popis jezu) najdete na mapě vodácká řeka Sázava. Nám se nesmazatelně vryli do paměti jezy, které jsme jeli třetí den. Jsou to Podělusy, Krhanice, Pěnkava, Lesní jez a Kamenný přívoz. Zejména první a poslední ze jmenovaných nás málem dostali, zvlášť Kamenný přívoz se tvářil dost jednoduše, ale protože se jezdí protrženou korunou hráze tak je v cestě spousta různě poházených kamenů. Nechápu jak jsme ten poslední přeskočili. Jedna vodačka z posádky co jela za námi to vyjádřila slovy: „Vypadali jste špatně, ale fandili jsme vám!“

Trochu jsem přeskočil první dva dny, ale není vlastně moc o čem psát. Sázava je ve středním toku klidná řeka, asi jako Berounka. Rychlosti nabírá až za Týncem nad Sázavou kdy nejdříve teče velmi kamenitým korytem (lahůdka) a pak se zařezává do skal, kterými o kus dál protéká nádhernou krajinou kolem Luk pod Medníkem až k Pikovicím. Tenhle úsek je naprostý vodácký ráj, krásné dlouhé peřeje, 5 jezů které se dají sjet, krásná krajina, chatky krčící se na břehu a na svazích Sázavy…

Už aby bylo jaro, to se vydáme na další řeku.

Asi 40 fotografií najdete v fotogalerii Sjezd Sázavy z Českého Šternberka do Pikovic.

Zvláštní poděkování patří půjčovně lodí z Dobřichovic za milé jednání a špičkové služby, děkujeme!

• Související:
  • Vodácká řeka Sázava – Posázaví.com
  • Sjezd Berounky ve třech dnech – Jirka Chomát, Soukromé, 21.8.2005

Fotografie ze sjezdu řeky Sázavy z Českého Šternberka do Pikovic.

Zřejmě poslední pěkné letní dny jsme s Petrou strávili na vodě. Konkrétně na řece Berounce, kterou jsme se rozhodli sjet z Chrástu u Plzně do Roztok. Dlaně, paže, ramena, záda, nohy a pozadí kancelářských krys dostávaly pořádně zabrat a už první den odpoledne bylo jasné, že se tyhle části těl budou, s přibývajícím časem, ozývat daleko silněji.

Cestou mě zaujalo několik jezů, které se daly sjet a jeli jsme je, několik jezů, které jiní jeli, ale my jsme raději půjčené lodě přetáhli a několik jezů zaručeně „nejetelných“ :-)

Přes pesimistické předpovědi počasí jsme zmokli jen v sobotu večer. Zachránil nás blízký kemp kde ještě měli volné chatičky z velkých sudů a tak jsme v tom lijáku nemuseli stavět ani stan. K tomu si připočtěte luxusní sprchu a výbornou večeři… no nestálo to snad za to zmoknutí a bolavé tělo? Stálo!!

Nakonec jsme plánovanou trasu přetáhli a už v neděli v poledne jsme dopluli do Zbečna. Celkem jsme za 2,5 dne ujeli 70 říčních kilometrů. Přístí rok si dáme nějakou težší řeku.

Na závěr bych rád poděkoval za výborné služby půjčovně lodí z Dobřichovic.

Fotoaparát jsem měl většinou schovaný, přece jen jsem ho nechtěl utopit, ale několik fotografií jsem stihl udělat. Podívejte se tedy na Sjezd Berounky z Chrástu do Zbečna.

Fotografie ze sjezdu řeky Berounky z Chrástu u Plzně do Zbečna.